Čeští U2 poprvé v Retru

Zpívat před 90 000 lidmi na jednom z největších stadionů v Evropě je kolikrát jednodušší než to pořádně rozbalit v klubu do slova a do písmene v tváří tvář stovkám. Nemáte za sebou nejmodernější techniku s pomocným týmem a před sebou bariéru bodyguardů. Nic se tady nedá zaonačit. Jste to jen vy a oni. Málokdo to napoprvé zvládne tak dobře, jako se to podle mne povedlo v sobotu U2 Poptarts.

Revivaly většinou dost přehlížím, výjimkou jsou akorát pravidelné návštěvy Ostravy The Australian Pink Floyd Show. A pak zajímavé akce jako Distant Bells (český Pink Floyd revival) v brněnském planetáriu. Ale jakožto velký fanda U2 jsem nemohl koncert vynechat i vzhledem k tomu, co se klukům před rokem povedlo právě v Berlíně. A rozhodně jsem nelitoval, jako naposledy v O2 aréně při českém provedení The Wall.

Hned od začátku jsem měl pocit, že do Prahy po 13 letech opravdu přijeli U2. Dokonalý zvuk a i Bono zvládl svůj úkol skvěle, až jsem si chvílemi myslel, že je skutečný a díky popíjení Guinnessu je z něj konečně velká, vlasatá rocková hvězda. Nejvíc ze všeho mi atmosféra v klubu připomínala můj oblíbený novoroční koncert Live At Point Depot z roku 90.

Konečně jsem tak naživo slyšel písničky, kterých jsem se během svých dvou návštěv Vídně a Katowic v rámci 360°Tour nedočkal. Klasické intro z PopMart s Pop Muzik, Mofo a I Will Follow. A jako lahůdku jsem si vychutnal dva songy z mého soukromého U2 Top Ten Gone a Lemon. Škoda jen, že jsem se nedočkal i Ultra Violet.

Jak už jsem řekl hudební provedení téměř perfektní. Je vidět, že kluci se čtyři roky opravdu pečlivě připravovali a mají nastudované U2 do nejmenších detailů. Bonoman byl se svými "moralistickými kecy" stejně na zabití jako ten skutečný a jen jsem čekal, kdy ho Hitman umlátí paličkami. Mr. Edge nehnul celý koncert brvou a soustředil se jen na svou kytaru, Hitman bubnoval jako o život a Poptarta musí všechny holky milovat už jen proto, že je. A nejvíc mě dostalo to, že si kluci dokonce připravili i Bonovu svíticí bundu na téměř závěrečný song Hold Me, Thrill Me...

Jedinou výtku mám snad jen k tomu, že ač jsem stál skoro půlku koncertu u zvukaře, přebíjely často instrumenty Bonomanův hlas tak, že jsem ho neslyšel. Ale jinak naprostá spokojenost. Užil jsem si parádní večer s U2 v perfektní atmosféře, takže se těším brzo na další koncert s dalšími songy, třeba u nás v Ostravě, co? :)

P.S. Hledám modrookou černovlásku v růžovém tričku, která stála kousek ode mě čelem k pódiu vlevo se dvěma kamarádkama. Já zarostlý blonďák v černé mikině. Budu rád, když se mi ozveš. Chtěl jsem tě pozvat na drink, ale hned po koncertě si někam zmizela:)