Konec...

A přišel konec,
nastalo ticho,
nezvoní zvonec,
v krku je sucho.

Chce to mít odvahu,
tenhleten krok,
nespadnout ze svahu,
a nebýt cvok.

Nedá se ztratit nic,
dá se však získat,
stačí jen dosti říct,
a čekat...

Recenze: Sněženky a machři po 25 letech

Natočit úspěšné pokračování nějakého filmu a to nejen komerčně není žádný med. Natočit navíc druhý díl filmu, který se před pětadvaceti lety stal nepřekonatelnou legendou československých a posléze českých teenagerovských komedií je úkol hodný sebevrahů. Přesto se tvůrci Sněženek a machrů po 25 lety rozhodli z letadla vyskočit a čekat, zda se jim padáky otevřou.



Úvod filmu nás zavádí na krkonošský vlek, kde se po dlouhých letech náhodou potkávají profesor Karda, vlastnící malý penzion, lyžařský instruktor Viky Cabadaj a Cabadajova věčná láska Marika, toho času hvězda béčkovských hollywoodských filmů. Právě ona zavdá příčinu ke svolání srazu účastníku lyžařského výcviku po dlouhých pětadvaceti letech.

A tak se do hor vydávají další staří známí: neúspěšný nakladatel Radek Převrátil, televizní bavič Karel Mácha se svým synem v podání Jakuba Prachaře, mladá ambiciózní učitelka Hanka, která se v průběhu let stala ženou v domácnosti, starající se o svého muže a další spolužáci a spolužačky, aby si užili jeden víkend plných vzpomínek.

Počátek filmu však mnoho úžasu ve tvářích diváků nevzbudí. Product placement na vás kouká z každého snímku a recyklované hlášky z jedničky už taky moc nezaujmou. Nudí i někdy zbytečně dlouhé záběry a prostřih na Kateřinu Neumanovou učící malé děti lyžovat v prostřední části budí opravdu jen trapný úsměv. I když právě zde se děj pomalu rozjíždí a nabývá i na zábavnosti, aby nečekaně rychle vyvrcholil a skončil tak jak začal a vlastně nijak. Film zkrátka střída slabší momenty se silnějšími, i když těch slabších je znatelně víc.

Co se týče hereckých výkonů, patří Sněženky k průměru. A i když dva ze tří hlavních představitelů jsou v podstatě neherci, svých rolí se ujali se ctí. Ovšem co se týká postav, byla podle mě nejslabší Cabadajova. Kromě jeho touhy po Marice nebylo z filmu zřetelné jaká je motivace jeho činů a narozdíl od ostatních postav co těch 25 let dělal.

A o čem, že vlastně Sněženky a machři film po 25 letech jsou? Je to film o lidech, kteří zjišťují, že život jde trochu jinak, než si usmysleli. O nesplněných snech a nadějích. Je to film o stárnoucích lidech, a možná právě proto mě nemohl oslovit. Možná, že mu přijdu na chuť za 25 let, až zestárnu a budu se účastnit podobných srazů.

Hodnocení: 2/5

Bilance 2008: Filmy

Rok 2008 pomalu končí a začíná bilancování, jaký vlastně byl. V několika svých příštích příspěvcích bych se rád vrátil k věcem, které mě v uplynulém osmičkovém roce zaujaly.

První díl bilancování jsem věnoval filmům. Loni jsem jich viděl opravdu hodně, a proto bylo těžké vybrat z mého pohledu ten nejlepší. V následujícím přehledu najdete filmy, které podle mě rozhodně stály za vidění, a pokud jste některý z nich neviděli, měli byste to co nejrychleji napravit.

České filmy

1. Bobule
Nejlepším loňským českým filmem, který jsem měl v tomto roce shlédnou byly podle mě Bobule. Příběh o dvou zlodějíčcích, kteří se utekli z Prahy před spravedlností, nadchne milovníky klidných filmů, jižní Moravy a vína a možná taky fanoušky skupiny Kryštof, která věnovala filmu titulní skladbu Atentát.

2. U mě dobrý
Hřebejkovi Dannyho parťáci počesku jsou příjemnou oddychovou komedií podle povídek Petra Šabacha, který stál i za předchozími filmy tohoto režiséra, jako byly Šakalí léta a Pelíšky. Ve filmu exceluje Bolek Polívka coby vysloužili kouzelník, který zorganizuje dokonalou pomstu podvodníčkům se skořápkami.
P.S. Ví někdo, jak to udělal s tou vodkou?:)

3. Nestyda
Bronzovou příčku si u mě vydobyl další Hřebejkův film. V hlavní roli nenapravitelného sukničkáře Oskara podle povídek Michala Viewegha se představil skvělý Jiří Macháček.

U dalších z českých filmů bych se pozastavil jen u Kozího příběhu, který podle mě nenaplnil očekávání a nestal se českým Shrekem, ať už z důvodu ne příliš dokonalé animace nebo absence zajímavého příběhu. Ale možná je to jen tím, že už jsem na tyhle filmy starý.

Anglické jahody také předcházela pověst o skvělém filmu mapující srpen 1968 z pohledu obyčejných lidí. Kdyby snad tvůrci lépe vybrali ústřední hereckou dvojici příběhu a přidali trochu na dynamice příběhu, mohlo tomu tak být, ale spíš bych jahody viděl mezi televizními filmy na nedělní večer.

Zahraniční filmy

1. Veřejný nepřítel číslo 1 + Epilog
Úchvatný film sledující osudy jednoho z největších francouzských bankovních lupičů Jacquese Mesrina (čtěte Merina!). Roli tohoto padoucha ztvárnil Vincent Cassel tak skvěle, až vám bude líto toho jak Mesrine skončil. Podle mě jeden z nejlepších gangsterských filmů vůbec.

2. Temný rytíř
Nejsem příznivce filmů podle komiksových předloh. Ani nejsem příznivcem filmů jejichž úspěch je postaven na mediální masáži, ale jejich přínos je nulový. A i když Temný rytíř vypadá jako jasný favorit patřící do této přihrádky, není tomu tak. Temný rytíř je strhující více než dvouhodinový akční thriller, při kterém běhá mráz po zádech, s vynikajícím hereckým výkonem Heatha Ledgera v roli Jokera.



3. Mamma Mia
Tenhle ztřeštěný muzikál na bázi písniček od švédské skupiny ABBA rozhodně musíte vidět. Přece byste se nenechali připravit o zpěv Meryl Streepové, Pierce Brosnana nebo Colina Firtha?



Kromě téhle medailové trojice vřele doporučuju černou komedii V Bruggách, romantický animák Vall-I a film, z kterého vás bude mrazit v zádech, Náš vůdce, o tom jak lehké je manipulovat davem.

A jako přídavek nakonec tu mám ukázku ze skvělé animované komedie Madagaskar 2: Útěk do Afriky, která dokazuje, že i pokračovaní může být lepší první díl.

Hvězda

Jsi na nebi mém zlatavá hvězda,
a chci věřit, že se mi to nezdá.
Čekal jsem staletí na tvůj svit,
který mi ukáže kudy jít.

Přeskákal propasti a slézal kopce
hnal se za vidinou šťastného konce.
Chtěl bych tě v náručí svém teď svírat,
a tvé rty slaďounké jemně líbat.

Hvězdičko zářivá v srdci tě nosím,
o kousek lásky tvé pokorně prosím.

Boj o pískoviště

Ve své práci si jdou po krku mnohdy vehementněji než sousedi při sporu o napadaná jablka. Čtyři dny před Vánoci se však promění ve veselé chlapíčky, kteří se vlastně mají rádi. O kom, že je řeč? O našich parlamentních zástupcích.

V katedrále sv. Víta spolu poslanci a senátoři napříč politickým spektrem zapějí Rybovu mši vánoční. Tedy až na zástupce KSČM. Organizátor akce Petr Bratský z ODS je nepozval. Konzervativci se zřejmě nechtějí opírat o komunistické hlasy ani při zpěvu. A aby byl dojem předvánočního smíření maximální, bude vše probíhat pod dohledem toho nejpovolanějšího - kardinála Miloslava Vlka.

Nacvičují tak zelený Martin Bursík, odésák Petr Tluchoř nebo sociální demokrat František Bublan. Jen lidovecký zástupce Jan Kasal nakonec couvl. Nejspíše usoudil, že jeho zpěv by byl stejně kolísavý jako lidovecká politika.

Skutečných superstar se však posluchači v katedrále nedočkají. Sólisti Mirek Topolánek a Jiří Paroubek se totiž neobjeví. Podle nepotvrzených informací bude premiér brázdit innsbrucké sjezdovky, zatímco šéf opozice byl prý krajně nespokojen s nedostatečným mediálním pokrytím akce.

Naděje některých idealistů a snílků, že by kardinálova osobnost mohla silně zapůsobit na první muže naší politické scény, aby začali řešit skutečné problémy Čechů, tak definitivně padla.
Takže jen co budou popelnice přeplněny vyhozenými vánočními stromky a útulky plné nechtěných mazlíčků, budou se Topolánek s Paroubkem v parlamentu znovu hádat jako malí kluci na pískovišti. A podle hesla, když ty mně bábovičku, já tobě hrad, budou před zraky celé Evropy dokazovat svojí výjimečnost a snažit se, co nejlépe naplňovat skrytá poslání od vyšších bytostí.

Český národ má holt smůlu. V době nastávající ekonomické krize by spíš potřeboval, aby se hoši nějak dohodli a snažili se zabránit tomu, aby díky svým bojům nevyházeli veškerý písek. Možná by pomohl výprask rodičů, v našem případě tedy voličů.

Jen aby nepřišel příliš pozdě a nebyl špatně mířený. Pískoviště by totiž mohli za potlesků davu obsadit výrostci, kteří si touží ze všeho nejvíc splnit svůj velký sen o skutečně bílých Vánocích. Myslím, že ty by však většina národa raději oželela.

Psáno pro rozhlasové tvůrčí dílny na FSV UK