TyJáTrpíme

Jako loutky na špagátu,

hrajem za cukrovou vatu,

v sále smějících se bestií,

frašku jež těžko obstojí,

u krvežíznivé kritiky,

z normalizační putyky.

Toužíme po volnosti,

odstřihnout dráty,

nebýt dál otroky,

prohánět mraky.

Před zraky bídáků řežu ten drát,

s úsměvem Pyrhovým zažívám pád,

na prázdné jeviště divadla snů,

cirkusu se smečkou hladových lvů,

s žaludky lačnými po utrpení

více než po lásce a usmíření.

Toužíme po volnosti,

být svými pány,

nohama na zemi,

prožít své plány.