Zbývá jen 10 dní. Těším se na to setkání, jako se malí caparti těší na pouť. Bude to už počtvrté, a přesto se těším s přibývajícím počtem našich shledání víc a víc. Ale tentokrát to bude hodně zvláštní a jiné.
Když jsme se střetli poprvé, moc jsme se ještě neznali. Bylo to takové oťukávání. Teprve na konci jsme pochopili, že si báječně rozumíme. Trvalo to však další 4 roky, než jsme se znovu viděli. Každý jsme byli už trochu jinde, snad jsme i dospěli. I místo našeho setkání bylo noblesnější. Ale už od prvního momentu jsme opět cítili tu vzájemnou přitažlivost, to mrazivé chvění. Bylo jen těžko k uvěření, že ty tři společně prožité hodiny utekly jako voda v Rubikonu.
Dlouho jsem na ty chvíle nemohl zapomenout. Rozhodl jsem se, že při první možné příležitosti udělám maximum proto, aby se to opakovalo. A po půlroce jsem se dočkal. Bylo to opět úžasné. Jen ta sladká tečka na konci chyběla. Teď už to bude snad i s ní!
Když jsme se střetli poprvé, moc jsme se ještě neznali. Bylo to takové oťukávání. Teprve na konci jsme pochopili, že si báječně rozumíme. Trvalo to však další 4 roky, než jsme se znovu viděli. Každý jsme byli už trochu jinde, snad jsme i dospěli. I místo našeho setkání bylo noblesnější. Ale už od prvního momentu jsme opět cítili tu vzájemnou přitažlivost, to mrazivé chvění. Bylo jen těžko k uvěření, že ty tři společně prožité hodiny utekly jako voda v Rubikonu.
Dlouho jsem na ty chvíle nemohl zapomenout. Rozhodl jsem se, že při první možné příležitosti udělám maximum proto, aby se to opakovalo. A po půlroce jsem se dočkal. Bylo to opět úžasné. Jen ta sladká tečka na konci chyběla. Teď už to bude snad i s ní!
První rande
Poprvé jsem tuhle partu kluků z Ostravy a okolí zaregistroval před 7 lety, když vydali své první album Magnetické pole. Lolita se mi nesmazatelně vryla do hlavy a vzpomínám si, jak jsem si jejím zpěvem zkracoval nepříjemné chvíle při dlouhých stoupáních na kole na dovolené o rok později na Šumavě (Jo, mlel jsem z posledního, ale zpíval jsem si do rytmu šlapání:"Brány nocí...," a docela to pomáhalo:))
Poprvé jsem tuhle partu kluků z Ostravy a okolí zaregistroval před 7 lety, když vydali své první album Magnetické pole. Lolita se mi nesmazatelně vryla do hlavy a vzpomínám si, jak jsem si jejím zpěvem zkracoval nepříjemné chvíle při dlouhých stoupáních na kole na dovolené o rok později na Šumavě (Jo, mlel jsem z posledního, ale zpíval jsem si do rytmu šlapání:"Brány nocí...," a docela to pomáhalo:))
Pak přišla deska V siločarách s Obchodníkem s deštěm a od té chvíle patří Kryštof k mým nejoblíbenějším kapelám. A přesto, že se mí oblíbení interpreti často mění, band kolem Richarda Krajča zůstává v mé topce neustále.
Pokud bych si měl ze všech čtyř řadovek vybrat svou nejoblíbenější, byl by to určitě Mikrokosmos, třetí studiové album Kryštofů, pro svůj až melancholický zvuk plný smyčců a taky nekomerčnost, kterou deska potvrdila tím, že až na Srdce se žádná z písniček příliš v rádiích nechytla. Přitom podle mě patří například Kruhy z duhy, Zrcadlení, Motýlek a Stár k tomu nejlepšímu, co Kryštof vydal.
Alea Iacta Est
Ze světa: Dne 13. 10. 2006 bylo šest českých občanů spatřeno u severoitalské řeky Rubikon. Skupina ve složení Nikolaj Arichtev, Nikolas Grigoriadis, Evžen Hofmann, Richard Krajčo, Nikos Petros Kuluris, Ondřej Kyjonka nebezpečně hazardovali se svými životy, když se pokoušeli řeku přebrodit v místě, kde má řeka velice silný proud, Naštěstí se nikomu z nich nic nestalo a italská policie je pouze deportovala zpět do země a udělila pořádkovou pokutu.
Pořádný komerční úspěch potkal tuhle šestici muzikantů až s čtvrtou deskou s osudovým názvem Rubikon. Skupina bájnou řeku v pořádku překonala a definitivně se dostala do povědomí všech hudebních fanoušků v Česku. Skvělou hudbu doplnily skvělé texty Richarda Krajča a úspěch se musel zákonitě dostavit. Deska plná hitů jako je Svědomí, Rubikon či První veselá přinesla kapele taky zisk několika Andělů.
Z téhle desky patří k mým nejoblíbenějším Ostravaczech a doufám, že jej kluci v Lucerna Music Baru zahrajou! (Zvlášť, když den předtím porazí na Bazalech jistě Baník Spartu. Zakřičet si v Praze Baník je král s minimální možností dostat přes hubu je můj velký sen a ona sladká tečka:))) A druhá, pro mě osudová, Jízda v protisměru. V téhle písni je skryto tolik deprese, slz a beznaděje, až se zdá, že je to téměř nemožné. Ale mě vždy dokonale pomáhá k tomu, abych se odrazil od dna a dostal se zpět do pohody.
A pak přišla už bestofka s výběrem 13 nejlepších písní plus dvě novinky - Plán a Atentát, s ní Akustik Tour, které se stalo jistě jednou z hlavních hudebních událostí loňského roku. Měl jsem možnost se zúčastnit závěrečného koncertu ve Stavovském divadle v Praze a byl to fakt nezapomenutelný zážitek. Jestli někdo do té doby pochyboval, jestli jsou opravdu nejlepší kapelou v zemi, tak na tomto turné to Kryštofi potvrdili (ve vší úctě ke Kabátům, Chinaskám, Support Lesbiens a dalším).
Budoucnost
Další album vyjde až na konci roku 2009, ale už teď se v rádiích objeví nový singl Tak nějak málo, který bude i ústřední písní seriálu ostravského studia ČT Proč bychom se netopili. A na některých současných koncertech hrává Richard Krajčo novou píseň, která by mohla nést pracovní název Ráno.
Právě ta má podle mě obrovský potenciál stát se další obrovskou peckou a dá se na ní dobře demonstrovat, proč mám Kryštof tak rád. Richard Krajčo totiž dokáže napsat text plný emocí a přitom ne tak stupidně a jednoduše, jako je to například v případě zahraničních interpretů (Už jste si zkoušeli překládat třeba hit Enriqua Iglesiase Hero a dokážete si představit, že by ho někdo z našich interpretů přezpíval?). Každý si v jeho metaforách může najít to své, o čem píseň je. A to je na tom to kouzelné. Takže 4. listopadu v Lucerna Music Baru nashledanou! A jako ochutnávku přidávám ono Ráno, co mám zakázáno...
Poznámka: Většina videí je z pořadu Kryštof pomáhá dětem, nebo tak nějak.
Pokud bych si měl ze všech čtyř řadovek vybrat svou nejoblíbenější, byl by to určitě Mikrokosmos, třetí studiové album Kryštofů, pro svůj až melancholický zvuk plný smyčců a taky nekomerčnost, kterou deska potvrdila tím, že až na Srdce se žádná z písniček příliš v rádiích nechytla. Přitom podle mě patří například Kruhy z duhy, Zrcadlení, Motýlek a Stár k tomu nejlepšímu, co Kryštof vydal.
Alea Iacta Est
Ze světa: Dne 13. 10. 2006 bylo šest českých občanů spatřeno u severoitalské řeky Rubikon. Skupina ve složení Nikolaj Arichtev, Nikolas Grigoriadis, Evžen Hofmann, Richard Krajčo, Nikos Petros Kuluris, Ondřej Kyjonka nebezpečně hazardovali se svými životy, když se pokoušeli řeku přebrodit v místě, kde má řeka velice silný proud, Naštěstí se nikomu z nich nic nestalo a italská policie je pouze deportovala zpět do země a udělila pořádkovou pokutu.
Pořádný komerční úspěch potkal tuhle šestici muzikantů až s čtvrtou deskou s osudovým názvem Rubikon. Skupina bájnou řeku v pořádku překonala a definitivně se dostala do povědomí všech hudebních fanoušků v Česku. Skvělou hudbu doplnily skvělé texty Richarda Krajča a úspěch se musel zákonitě dostavit. Deska plná hitů jako je Svědomí, Rubikon či První veselá přinesla kapele taky zisk několika Andělů.
Z téhle desky patří k mým nejoblíbenějším Ostravaczech a doufám, že jej kluci v Lucerna Music Baru zahrajou! (Zvlášť, když den předtím porazí na Bazalech jistě Baník Spartu. Zakřičet si v Praze Baník je král s minimální možností dostat přes hubu je můj velký sen a ona sladká tečka:))) A druhá, pro mě osudová, Jízda v protisměru. V téhle písni je skryto tolik deprese, slz a beznaděje, až se zdá, že je to téměř nemožné. Ale mě vždy dokonale pomáhá k tomu, abych se odrazil od dna a dostal se zpět do pohody.
A pak přišla už bestofka s výběrem 13 nejlepších písní plus dvě novinky - Plán a Atentát, s ní Akustik Tour, které se stalo jistě jednou z hlavních hudebních událostí loňského roku. Měl jsem možnost se zúčastnit závěrečného koncertu ve Stavovském divadle v Praze a byl to fakt nezapomenutelný zážitek. Jestli někdo do té doby pochyboval, jestli jsou opravdu nejlepší kapelou v zemi, tak na tomto turné to Kryštofi potvrdili (ve vší úctě ke Kabátům, Chinaskám, Support Lesbiens a dalším).
Budoucnost
Další album vyjde až na konci roku 2009, ale už teď se v rádiích objeví nový singl Tak nějak málo, který bude i ústřední písní seriálu ostravského studia ČT Proč bychom se netopili. A na některých současných koncertech hrává Richard Krajčo novou píseň, která by mohla nést pracovní název Ráno.
Právě ta má podle mě obrovský potenciál stát se další obrovskou peckou a dá se na ní dobře demonstrovat, proč mám Kryštof tak rád. Richard Krajčo totiž dokáže napsat text plný emocí a přitom ne tak stupidně a jednoduše, jako je to například v případě zahraničních interpretů (Už jste si zkoušeli překládat třeba hit Enriqua Iglesiase Hero a dokážete si představit, že by ho někdo z našich interpretů přezpíval?). Každý si v jeho metaforách může najít to své, o čem píseň je. A to je na tom to kouzelné. Takže 4. listopadu v Lucerna Music Baru nashledanou! A jako ochutnávku přidávám ono Ráno, co mám zakázáno...
Poznámka: Většina videí je z pořadu Kryštof pomáhá dětem, nebo tak nějak.
Žádné komentáře:
Okomentovat