neděle 1. června 2008

Jsem stále dítětem

I když je to už jednadvacet let a několik dní, co jsem poprvé zařval na tenhle svět, stále se cítím být dítětem. Kdykoliv projdu kolem pískoviště, zmocní se mne neodolatelná touha stavět obří hrady a jezdit po nich svými autíčky, nebo rozšlapávat holčičkám jejich bábovičky. Ale pak si uvědomím, že jsem na to už dost starý a místní důchodkyně, které to pískoviště střeží od mého nejranějšího věku, by mne mohly považovat za nějakého úchyla, takže mám smůlu. Takže kolem pískovišť chodím dál a těším se, že až budu mít své děti, znovu se ze mne stane velký architekt (mimochodem Kaplického blob je jen prachsprostá kopie našich pískových hradů) a budu projektovat velké hrady a cesty. A taky budu peskovat svého syna za to, že ničí holčičkám jejich bábovičky.
Své potlačené dětství si tak aspoň kompenzuju na houpačkách. V jednom nejmenovaném pražském parku je krásné dětské hřiště se skvělými houpačkami. Jediným problémem je to, že přes den jej okupují malí caparti. Ale na rozdíl od naší skupiny vysokoškoláku oni musí spát, takže pořádáme tajné noční výpravy a když zrovna nevychází počasí, hrajeme "infantilní" hry typu schovávaná apod. Prostě se vracíme do svých dětských let.
No a co jsem tímhle vším vlastně chtěl říct? V podstatě nic moc, jen to, že i já budu dneska slavit svůj svátek a vy byste měli taky, protože v každém z nás je kousek malého dítěte, toho tvora, který neví, co je skutečná nenávist a zloba a nechápe, proč jsme na sebe někdy tak odporní. Zkusme zítra být chvíli dětmi a užít si dne, třeba bude svět aspoň na malou chvíli lepší.

P.S. Cítite se být taky dítětem? Hlasujte v anketě:)))

Žádné komentáře: