Situace typu „naběhl na centr z levé strany a z kraje velkého vápna vystřelil“ vidí ženské oko jako uřícené hráče zběsile se ženoucí sem a tam po obrovském hřišti. Pokutové území a ofsajd vnímá jako uřícené hráče motající se v neviditelných pseudodrahách z jiného vesmíru a úžasnou šanci na gól shrnuje jako uříceného hráče, který „si teda kopnul.“
Ženy nikdy nepřijmou omluvu: „Byl jsem na fotbale, tak jsem nemohl přijít na tvůj koncert,“ jinak než jako provokaci hodnou blíže neurčené doby partnerova nocování na gauči. O moc lépe nebudou reagovat ani na: „Uhni, nevidím na televizi.“ Samozřejmě, že se zrovna hraje veledůležitý zápas. On je totiž každý zápas veledůležitý, když jde o fotbal.
Mužské „půjdeme na večeři“ je často podmíněno širokoúhlou televizí a štamgastovým místem přímo proti ní. Žena si to vyloží jako totální zbytečnost své přítomnosti a má zkažený večer. Stejně tak funguje situace, kdy rozespalá partnerka ráno jde do koupelny a když se vrací, leží místo ní v posteli notebook a fanda sleduje výsledky posledního zápasu svého favorita. Veškerá chuť na ranní sex je tatam.
Otázkou zůstává, existuje-li pro průměrnou ženu šance přiblížit se alespoň na dohled tomu chlapskému šílenství, který některým inteligenčně slabším povahám vydělává miliony.
Prvním krokem na cestě k zakopání genderové válečné sekery v této oblasti je bezesporu tolerance. Žena by, jako emocionálně vyspělejší, měla pochopit nesmyslnost svých pokusů situaci změnit. Možná kvůli partnerce párkrát muž nepůjde na zápas, vypne notebook nebo televizi a bude se dívat na hvězdy, ale duševně bude jinde. Ženin krok k usmíření ve vztahu se tak vzápětí obrátí proti ní. Muž se začne periodicky rozčilovat, jak podpantoflovsky se chová, a přátelé se mu budou smát. On pak bude zesměšněný, rozmrzelý a současně otrávený. A otrávený partner, který z ženiny strany cítí neustálou křivdu, rovná se žádný partner.
Druhou a poslední položkou na fotbalovém manuálu pro ženy by měla být snaha projevit zájem. Můžete fotbal považovat za nejstupidnější hru na světě a veškeré fanatické příznivce za prvotřídní tupce, ale stejně neexistuje zaujatější a nadšenější pohled, než který vám muž věnuje při vysvětlování pojmu ofsajd za pomoci kuliček ze zmačkaných ubrousků v KFC. Při jeho falešném zpěvu slávistických písní neobracejte oči v sloup, místo toho se usmějte a nechejte ho dál rozbíjet okolní výlohy skřehotavými tóny. Možná potom na váš koncert stejně nikdy nepřijde, ale je to ostatně jenom chlap a ti od Matky přírody zrovna dvojitou porci empatie nepobrali.
Kdo ví, třeba vás po prvním, druhém fotbalovém zápase na tribuně to šílenství taky pohltí. A pokud ne, budete stejně nadšeně tleskat s pomyšlením, že váš oblažený a rozradostněný partner bude i zítra na Národní třídě hopsat metr před vámi v nejpodivnějších kreacích, bude si zpívat absolutně nesmyslné rýmovačky s vaším jménem nebo nechytlavé melodie Tří sester a sem tam se zašklebí po vzoru výstavního idiota. Všechno pak bude v pořádku.
Koneckonců, je to váš idiot a žádný fotbal už vám ho nevezme.
MARKÉTA PARÁČKOVÁ
Převzato z Fleše (číslo 14, ročník 16), dvoutýdeníku studentů žurnalistiky FSV UK v Praze
Ženy nikdy nepřijmou omluvu: „Byl jsem na fotbale, tak jsem nemohl přijít na tvůj koncert,“ jinak než jako provokaci hodnou blíže neurčené doby partnerova nocování na gauči. O moc lépe nebudou reagovat ani na: „Uhni, nevidím na televizi.“ Samozřejmě, že se zrovna hraje veledůležitý zápas. On je totiž každý zápas veledůležitý, když jde o fotbal.
Mužské „půjdeme na večeři“ je často podmíněno širokoúhlou televizí a štamgastovým místem přímo proti ní. Žena si to vyloží jako totální zbytečnost své přítomnosti a má zkažený večer. Stejně tak funguje situace, kdy rozespalá partnerka ráno jde do koupelny a když se vrací, leží místo ní v posteli notebook a fanda sleduje výsledky posledního zápasu svého favorita. Veškerá chuť na ranní sex je tatam.
Otázkou zůstává, existuje-li pro průměrnou ženu šance přiblížit se alespoň na dohled tomu chlapskému šílenství, který některým inteligenčně slabším povahám vydělává miliony.
Prvním krokem na cestě k zakopání genderové válečné sekery v této oblasti je bezesporu tolerance. Žena by, jako emocionálně vyspělejší, měla pochopit nesmyslnost svých pokusů situaci změnit. Možná kvůli partnerce párkrát muž nepůjde na zápas, vypne notebook nebo televizi a bude se dívat na hvězdy, ale duševně bude jinde. Ženin krok k usmíření ve vztahu se tak vzápětí obrátí proti ní. Muž se začne periodicky rozčilovat, jak podpantoflovsky se chová, a přátelé se mu budou smát. On pak bude zesměšněný, rozmrzelý a současně otrávený. A otrávený partner, který z ženiny strany cítí neustálou křivdu, rovná se žádný partner.
Druhou a poslední položkou na fotbalovém manuálu pro ženy by měla být snaha projevit zájem. Můžete fotbal považovat za nejstupidnější hru na světě a veškeré fanatické příznivce za prvotřídní tupce, ale stejně neexistuje zaujatější a nadšenější pohled, než který vám muž věnuje při vysvětlování pojmu ofsajd za pomoci kuliček ze zmačkaných ubrousků v KFC. Při jeho falešném zpěvu slávistických písní neobracejte oči v sloup, místo toho se usmějte a nechejte ho dál rozbíjet okolní výlohy skřehotavými tóny. Možná potom na váš koncert stejně nikdy nepřijde, ale je to ostatně jenom chlap a ti od Matky přírody zrovna dvojitou porci empatie nepobrali.
Kdo ví, třeba vás po prvním, druhém fotbalovém zápase na tribuně to šílenství taky pohltí. A pokud ne, budete stejně nadšeně tleskat s pomyšlením, že váš oblažený a rozradostněný partner bude i zítra na Národní třídě hopsat metr před vámi v nejpodivnějších kreacích, bude si zpívat absolutně nesmyslné rýmovačky s vaším jménem nebo nechytlavé melodie Tří sester a sem tam se zašklebí po vzoru výstavního idiota. Všechno pak bude v pořádku.
Koneckonců, je to váš idiot a žádný fotbal už vám ho nevezme.
MARKÉTA PARÁČKOVÁ
Převzato z Fleše (číslo 14, ročník 16), dvoutýdeníku studentů žurnalistiky FSV UK v Praze
Žádné komentáře:
Okomentovat