Tak ty si myslíš, že bys mohl jít do té show? A cítit to příjemné mrazení z nejistoty, kterou ten hvězdnej kadet šíří kolem sebe? Mám pro tebe, miláčku, špatné zprávy, Pink Floydi už nehrajou, rozešli se. A oni nás poslali jako zastupující kapelu!
Pink Floyd. Ten pojem mi před dvěma týdny moc neříkal. Věděl jsem, že je to hudební skupina, že už nehrajou, že naposledy hráli na Live8, kterou jsem viděl, ale na rozdíl od většiny obyvatel Země kvůli mým oblíbeným U2. Taky je hodně poslouchá brácha, takže většina melodii se mi nevědomky zaryla do mozku.
Když měl před čtvrt rokem na ICQ brácha status „Kdo jde se mnou na Australian Pink Floyd“, tak jsem se nějakým řízením osudu rozhodl jít (Teda spíš mi ho bylo líto a potřeboval jsem někoho, kdo se mnou jednou půjde na U2 (Kluci v srpnu u nás! Jinak si mě nepřejte!)). Osud je mrška vrtkavá a opět se ukázala jeho prozřetelnost.
Australian Pink Floyd je nejlepší tributní kapela Pink Floydů, dokonce hrají s jejich požehnání a členové PF několikrát navštívili jejich koncerty. V Ostravě koncertovali už loni se show The Best Of Wall and More. Letos přidali k Ostravě ještě Prahu a rozhodli se po třiceti letech od jeho vydání oživit asi nejslavnější dílo téhle britské skupiny, rockovou operu The Wall. Sice v ne tak monumentální podobě jako to dokázali Pink Floyd před třiceti lety nebo Roger Waters v roce 1990 v Berlíně, ale i tak koncert sliboval solidní podívanou se všelijakými světelnými efekty a hlavně parádní hudbou.
The Wall jsem předtím neviděl a kromě Another Brick in The Wall jsem ani nevěděl, jaké písničky obsahuje. Úvod obstarala klidná melodie nějakého dechového nástroje a pak to přišlo, pro mne naprosto nečekané hromové burácení In The Flesh?, které mé sluchovody vydržely tak tak. Koncert doprovázely animace na projekčním plátně. Sice to nebyly ty originální z filmu, které nakreslil Gerald Scarf, ale za to obecenstvu v hale dávali najevo, že kapela pochází z Austrálie. Na kladivech tak byli kovoví klokani, stejně tak jako prostředí, kde se děj odehrával, bylo australské.
Nechyběla žádná skladba, úžasné byly zejména Goodbye Blue Sky, Hey You, kdy byl v hledišti ještě šrumec, protože nikdo netušil, kdy se začne hrát, samozřejmě Comfortably Numb a In the Flesh a Trial. Chvílemi mi běhal až mráz po zádech.
Po hudební stránce byl koncert dokonalý. Možná by se mnou někdo nesouhlasil, ale měl jsem výhodu v tom, že jsem jako první slyšel verzi na koncertu, takže teď zpětně nemůžu porovnat, jak se jim povedla. Ale co mě rozhodně uchvátilo, bylo trio vokalistek. Zvlášť jedna z nich v jednom z šesti přídavku Great Gig in The Sky, který byl zahrán na počest loni zesnulého Ricka Wrighta.
Aussie Pink Floyd postavili a zbořili svou zeď, a jak jsem již předeslal, v závěru přidali šest písní navíc, přičemž já jsem se nejvíc těšil na jedinou písničku, kterou jsem od nich dokonale znal, a sice Wish You Were Here. Kromě nich zazněly ještě Shine on You Crazy, One of These Days (během, kterého se objevilo vedle pódia obří nafouknuté prase, jeden ze symbolů Pink Floydů) a Brain Damage/Eclipse.
Asi nikoho nepřekvapí, že po tomhle zážitku jsem si přidal Pink Floyd do své hudební knihovny a doufám, že Australian Pink Floyd přijedou příští rok znova, třeba s The Dark Side of The Moon. V koutku duše pak sním o tom, že se Floydi v původním složení dají ještě jednou dohromady na ještě jedno světové tour.
Fotky z koncertu:
Pink Floyd. Ten pojem mi před dvěma týdny moc neříkal. Věděl jsem, že je to hudební skupina, že už nehrajou, že naposledy hráli na Live8, kterou jsem viděl, ale na rozdíl od většiny obyvatel Země kvůli mým oblíbeným U2. Taky je hodně poslouchá brácha, takže většina melodii se mi nevědomky zaryla do mozku.
Když měl před čtvrt rokem na ICQ brácha status „Kdo jde se mnou na Australian Pink Floyd“, tak jsem se nějakým řízením osudu rozhodl jít (Teda spíš mi ho bylo líto a potřeboval jsem někoho, kdo se mnou jednou půjde na U2 (Kluci v srpnu u nás! Jinak si mě nepřejte!)). Osud je mrška vrtkavá a opět se ukázala jeho prozřetelnost.
Australian Pink Floyd je nejlepší tributní kapela Pink Floydů, dokonce hrají s jejich požehnání a členové PF několikrát navštívili jejich koncerty. V Ostravě koncertovali už loni se show The Best Of Wall and More. Letos přidali k Ostravě ještě Prahu a rozhodli se po třiceti letech od jeho vydání oživit asi nejslavnější dílo téhle britské skupiny, rockovou operu The Wall. Sice v ne tak monumentální podobě jako to dokázali Pink Floyd před třiceti lety nebo Roger Waters v roce 1990 v Berlíně, ale i tak koncert sliboval solidní podívanou se všelijakými světelnými efekty a hlavně parádní hudbou.
The Wall jsem předtím neviděl a kromě Another Brick in The Wall jsem ani nevěděl, jaké písničky obsahuje. Úvod obstarala klidná melodie nějakého dechového nástroje a pak to přišlo, pro mne naprosto nečekané hromové burácení In The Flesh?, které mé sluchovody vydržely tak tak. Koncert doprovázely animace na projekčním plátně. Sice to nebyly ty originální z filmu, které nakreslil Gerald Scarf, ale za to obecenstvu v hale dávali najevo, že kapela pochází z Austrálie. Na kladivech tak byli kovoví klokani, stejně tak jako prostředí, kde se děj odehrával, bylo australské.
Nechyběla žádná skladba, úžasné byly zejména Goodbye Blue Sky, Hey You, kdy byl v hledišti ještě šrumec, protože nikdo netušil, kdy se začne hrát, samozřejmě Comfortably Numb a In the Flesh a Trial. Chvílemi mi běhal až mráz po zádech.
Po hudební stránce byl koncert dokonalý. Možná by se mnou někdo nesouhlasil, ale měl jsem výhodu v tom, že jsem jako první slyšel verzi na koncertu, takže teď zpětně nemůžu porovnat, jak se jim povedla. Ale co mě rozhodně uchvátilo, bylo trio vokalistek. Zvlášť jedna z nich v jednom z šesti přídavku Great Gig in The Sky, který byl zahrán na počest loni zesnulého Ricka Wrighta.
Aussie Pink Floyd postavili a zbořili svou zeď, a jak jsem již předeslal, v závěru přidali šest písní navíc, přičemž já jsem se nejvíc těšil na jedinou písničku, kterou jsem od nich dokonale znal, a sice Wish You Were Here. Kromě nich zazněly ještě Shine on You Crazy, One of These Days (během, kterého se objevilo vedle pódia obří nafouknuté prase, jeden ze symbolů Pink Floydů) a Brain Damage/Eclipse.
Asi nikoho nepřekvapí, že po tomhle zážitku jsem si přidal Pink Floyd do své hudební knihovny a doufám, že Australian Pink Floyd přijedou příští rok znova, třeba s The Dark Side of The Moon. V koutku duše pak sním o tom, že se Floydi v původním složení dají ještě jednou dohromady na ještě jedno světové tour.
Fotky z koncertu:
1 komentář:
Tak předně vítej na té správné straně měsíce ;) .
Shine on You Crazy se jmenuje Shine on You Crazy Diamond (a často se uvádí s číslem, protože existuje snad 12 částí/verzí téhle skladby).
Jestli klokani někdy do ČR přijedou zas, můžete se mnou počítat :) . A na Pink Floyd se netěš. Od loňska už nejsou a nikdy nebudou. Navíc i kdyby, tak Gilmour se s Watersem dohromady nedají, jezdí si po svých sólových projektech.
Okomentovat