Jsi na nebi mém zlatavá hvězda,
a chci věřit, že se mi to nezdá.
Čekal jsem staletí na tvůj svit,
který mi ukáže kudy jít.
Přeskákal propasti a slézal kopce
hnal se za vidinou šťastného konce.
Chtěl bych tě v náručí svém teď svírat,
a tvé rty slaďounké jemně líbat.
Hvězdičko zářivá v srdci tě nosím,
o kousek lásky tvé pokorně prosím.
Žádné komentáře:
Okomentovat