neděle 25. ledna 2009

Recenze: Anglické jahody

O srpnu 1968, ač je to s podivem, u nás mnoho filmů natočeno nebylo. Okrajově se tímto tématem zaobírali například Pelíšky nebo Rebelové a poté loňský snímek Jana Němce Holka Ferrari Dino. I proto Anglické jahody z pera scénáristy Martina Šafránka vzbuzovaly naději v řadách filmových příznivců a kritiků. Bohužel se jim je však nepodařilo zcela naplnit.

Dění filmu nás zavádí do Davle v předvečer vjezdu okupačních vojsk do Československa. V okolí natáčejí američtí filmaři film Most u Remagenu, student Tomáš se loučí s kamarády před nadcházejícím odjezdem na brigádu do Anglie a nikdo netuší, že jejich osudy změní nadcházející noc, kdy do země vstoupí armády Varšavské smlouvy, aby zemi „osvobodily“.

V tomto momentu se film rozdělí v tři navzájem propletené příběhy. Ústředním je právě osud Tomáše (Ivan Lupták), který kvůli vpádu armád nemůže odjet, a tak se společně se svou dívkou Táňou (Marie Štípková) vydává na chatu, na rozdíl od ostatních, kteří jedou na Václavák vyjádřit nesouhlas s okupací, aby přečkal pár dní, než celá tahle šílenost skončí a on bude moci odjet. Střetávají se tam ovšem s ruským dezertérem Lebeděvem v podání Alexeje Bardukova, který uprchl ze své okupační jednotky ve zdání, že je blízko hranice západního bloku, které v něm vyvolaly kulisy amerických filmařů.

Ale právě tato dějová linie nejvíce skřípe. Dění je až příliš zdlouhavé, nedramatické. Navíc mezi ústřední hereckou dvojicí to patřičně nejiskří. Nejasné jsou i Tomášovy pohnutky, které ho vedou k nezúčastněnosti k okupaci a opovrhování lidmi, kteří proti ní protestují. Jediný kdo vystupuje z průměru je právě ruský herec Alexej Bardukov, kterému nechybí potřebná dávka charismatu, i když příběh to příliš nezachraňuje, a může být velkým hereckým příslibem do budoucna.

Druhou, filmově nejsilnější dějovou linkou je pak příběh Tomášova otce v podání skvělého Viktora Preisse. Ten představuje naprostý protipól Tomáše. Několikanásobný odbojář cítí příležitost znovu projevit nahlas svůj nesouhlas a za přihlížení babičky, toho času komunistky zrazené „velkým východním bratrem“, kterou výborně hraje Nina Divíšková, a své manželky (Pavla Tomicová), která je tmelem celé této nesourodé rodiny, plánuje další akci, na jejímž konci ho může čekat znovu vězení. Právě tato část příběhu se zdá být nejlepší z celého filmu i díky výborným hereckým výkonům této rodinné trojice a zobrazení marnosti boje s vyšší mocí. Bohužel tvoří jen třetinu filmu, a tak je rozmělňován zbylýma dvěma příběhy a ztrácí výrazně na dynamičnosti.

Posledním příběh je pak o chlapci postřeleném jedním z ruských okupantů, který doplatí na lidskou lhostejnost a strach z přimotání se do nepříjemné situace.

Za zmínku ještě stojí hudba Tomáše Kluse a hlavně protestsong Malčik, který se duchem přibližuje Krylovým písním a dává tak naději, že v Česku se objevil další talentovaný muzikant.

Jenže Anglické jahody jsou filmem. Filmem, kterému chybí dynamičnost, dramatičnost a lepší herecké výkony. Na Kavčích horách by udělali asi lépe, kdyby film odvysílali v tradičním nedělním večerním čase věnovanému původní dramatické tvorbě, než ho s velkou pompou posílat do českých kin. Možná za to může i osoba režiséra Vladimíra Drhy, který je spojen převážně s tvorbou pro televizi, v poslední době hlavně se seriálem Velmi křehké vztahy. Kdyby se vyvarovaly všech těchto chyb, mohly být Anglické jahody výjimečným filmem, díky nim však zůstávají výjimečné jen výběrem tématu.



4 komentáře:

Honza Javorek řekl(a)...

Tak se slovem okrajove u filmu Pelisky nesouhlasim. Ten film byl o tom celej :) .

Unknown řekl(a)...

O srpnu 1968? To bych si dovolil nesouhlasit já s tebou:) Ten film byl o totalitě, o životě v ní, ale nebyl o srpnu, jen jim končil. Rozhodně to nebylo hlavní téma filmu.

Anonymní řekl(a)...

No to bylo vyvrcholení, ke kterému se celý film směřovalo. Film byl myslím i věnován všem těm blízkým, kteří najednou zmizeli do zahraničí :) . Pelíšky prostě jsou o 68.

Unknown řekl(a)...

Já to tak nevidím, ale respektuju tě:)