Osudová

Všechno to krásné zavál čas,
tak jako zelené pláně sníh,
možná se někdy sejdeme zas,
až přejde bol v našich srdcích.

Bude to zas jako prvně,
budu se smát a budu nesmělý.
Budu ti připadat divně,
a vůbec ne dost dospělý.

A až oblažíš mě svým úsměvem,
budu si jist, že tě chci,
pak překvapíš svým obratem,
skončíme v šíleném kotrmelci.

Některé věci tak mají být,
mají svůj skrytý význam,
a nelze je zpátky vzít,
přec bráním se teď slzám.